Evropa

Afrika

Amerika

Asie

Antarktida

Austrálie

Zápisky z Maroka Vol.2: Rabat a Salé / 16.6.2012

Chcete-li skutečně poznat Maroko, doporučuji strávit pár dní i v hlavním městě Rabatu, které sousedí s chudým a neutěšeným Salé přes řeku Bouregreg.

Rabat je velký asi jako Brno, je tam pár památek, na které vám postačí velmi pomalým tempem cca 2 - 3 dny času. Doporučuji vřele první dva dny proběhnout památky a třetí den vyzkoušet nějaké kavárny, zajít do Mariny v Salé při řece Bouregreg anebo se prostě vydat na pláž, lépe na tu rabatskou než do Salé. Můžete také navštívit mailkatou rabatskou zoo nebo se vydat směrem na Casablanku, kde ve městečku Bouznika můžete nejen využít hezkých pláží, ale nedaleko minaretu najdete i pás restaurací, které na první pohled vypadají fakt hnusně, ale jídlo je tam ultračerstvé, echt marocké a opravdu výborné, ochutnejte jehněčí, mleté hovězí i játra, na saláty se vykašlete, ty nejsou nic moc!!!
Medina v Rabatu je tak trochu „čínská“, co se zboží týká, takže není úplně vhodná k suvenýrovému nákupu. Jedinou ulicí, kterou stojí za to navštívit, je Rue de Consuls – tam najdete berberské koberce, kožené stoličky, krásný vyřezávaný i malovaný nábytek nebo nějaký ten obrázek. Vystoupíte-li na zastávce tramvaje Bab Chellah a vejdete-li touto bránou do mediny, dejte se následně doprava, doleva je právě ta „čínská“ část a také Rue Mohamed V. s obchody s občerstvením, vesměs ale skutečně není o co stát. Manžel místní kvalitu jídla popsal následovně, vezmete-li výbornou marockou pochoutku, galety, což jsou takové vrstvené mastné placky, které lze ochutnávat na sladko i na slano, a přidáte-li k nim pětkrát tolik oleje, máte hnedle galety s Rue Mohamed V.
Dáte-li se však od brány Chellah rovně a napravo, najdete ráj bot a pak se dostanete k široké ulici, která zatáčí vlevo a vede k andaluské pevnosti Oudaya, to je právě Rue de Consuls. Půjdete-li touto cestou, hned na začátku této ulice po levé straně jsou dva obchody se šperky a korálky vyrobenými z plechovek v berberském stylu, já tady nakupuju pokaždé, zatím jsem z toho nic nevytvořila, ale korálky jsou úžasné a na naše poměry levné.  Ulicí Rue de Consuls, která je aktuálně obohacována o kanalizaci a je rozkopaná až hrůza, dojdete do Kasby Oudaya, staré pevnosti v andaluském stylu. Vejdete-li spodní bránou, což touto cestou pravděpodobně ano, přijdete do překrásného parčíku plného kvetoucích stromů a keřů, my jsme potkali i pomerančovník s pomeranči.
Pevnost s příchutí španělskou
Budete-li mít štěstí, kromě organizovaných výprav nepotkáte moc turistů, hlavně nepodlehněte nabídkám na malování hennou na vaše údy, místní říkají, že děvčata přimíchávají do henny nějakou nebezpečnou chemikálii, někteří tvrdí, že tak činí už při pěstování, aby byla na kůží černá a ne oranžová. Já jsem si tedy hennu právě zde už jednou vyzkoušela a byla jsem spokojená, oranžové ornamenty vypadají krásně především na nohou – ovšem tentokrát mi chemická hrozba nedovolila se zkrášlit! Popravdě jiné místo, kde by byla henna zaručeně čistá budete hledat jen těžko, chcete-li tedy okusit trochu té orientální krásy, jděte do toho.
Vedle andaluské zahrady je malé posezení s modrými stolečky, mozaikovými lavicemi a okouzlujícím výhledem na řeku Bouregreg a Atlantik. Pokud se tam zrovna neusalaší německá či francouzská výprava, dejte si v klidu marocký čaj, je tady výborný a nezapomeňte na nějaké to cukroví, které je zde ve slušné kvalitě (všechno chutná vesměs stejně, buď ucítíte silnou chuť vody z pomerančových květů nebo mandle). Adekvátně svému turistickému statutu si však za čajík i cukroví připlatíte, Maročané nad cenou jednoho „blbého mandlového koláčku“ zděšením protáčejí oči. Až si chvilku posedíte, vyběhněte modrobílými uličkami mezi domky na vyhlídku. Potkáte pár krámků, které nestojí ani za zlámanou grešli, ale atmosféra je tu božská a vyhlídka na Atlantik a pláž v Salé i v Rabatu zároveň skutečně stojí za to.
Malá Francie
Z Oudayi se můžete vrátit skrz medinu do centra a přesunout se do francouzské čtvrti Agdal, není zde celkem nic k vidění, ale je to takový moderní kousek Maroka, tak třeba už jen ze zvědavosti. Hlavní ulici Avenue de France, kam vás pohodlně doveze tramvaj, místní nazývají ve volném překladu „ulice Koukni se na mě“ – je to z toho důvodu, že si zde habitanti dávají velký pozor na to, jakou značku si dnes vezmou na sebe. Je to taková malá Francie uprostřed Maroka s většinou fakult místní univerzity, francouzským gymnáziem i školkami. I já jsem se zhluboka nadýchla, odvázala šátek z hlavy a proběhla pár hadrokrámků. Bydlení je tu megadrahé, a tak tu bydlí většinou prominenti. Není-li vám marocká kuchyně milá, můžete zde hodiny okupovat fast foody a obchody globálně rozšířených značek s oblečením, prostě můžete nakupovat a papat, jak jen nejnezdravěji to jde. Nalezli jsme tu také jediné dětské hřiště široko daleko, které nebylo rozcupované malými uličníky, a kralovala na něm jen jedna milá holčička s cizojazyčným tatínkem.
Antika a mrtví králové
Druhý den pak můžete navštívit antickou památku Chellah, k níž vede cesta přes královský palác, ten není přístupný turistům, ale zvenčí je také krásný. Chellah sama o sobě je poměrně prostá návštěvníků, najdete tu trochu architektury, čapí hnízdo a možná i poklad. Zrovna loni byl jeden v přímém přenosu nalezen lidmi, kteří mají kontakt s džiny, tak vzhůru za bohatstvím. Ve třináctém století přestavil někdejší panovník antickou stavbu na muslimskou nekropoli, takže tu najdete takovou směs vykopávek a ruiniček, cesty jsou přístupné i pro kočárek či odvážnější vozíčkáře. V červnu vše nádherně kvete, v září naopak Chellah působí suše a neutěšeně, takže záleží i na období, které si pro návštěvu Maroka vyberete. Vstup do nekropole Chellah je 10 dirhamů, co je něco přes dvacku, takže skutečně levná zábava.
Celkově v Rabatu žádné místo není tak narvané jako Karlův most nebo Pražský hrad, což vám dává možnost si alespoň trochu památky vychutnat. Až si Chellah prohlédnete, vydejte se, opět tramvají, k věži Hassan, je to nedostavěný starý minaret obklopený sloupovím, které bylo původně základem pro mešitu, na jedné straně věž, na druhé mauzoleum s těly mrtvých králů. Je tu ticho a klid, v Maroku nebývalý, pokud zrovna neřve vaše dítě. Vchod do areálu hlídají vojáci královské gardy na neposlušných konících a stejně tak mauzoleum je jimi - bez koníků, zvenčí i uvnitř střeženo. Mauzoleum působí posvátným dojmem a neucítíte z něj žádnou morbiditu, neuvidíte žádná balzamovaná těla nebo mumie, spíše se vás na tomto místě dotkne respekt a pokora.
Dobrá zpráva je, že kromě nekropole Chellah jsou všechny výše popsané památky v Rabatu zadarmo, nikde žádné fronty, Maroko je krásné tím, že na těchto položkách nevydělává a vysílá tak směrem k turistům příjemný vzkaz: „Všichni jste vítáni, abyste obdivovali naše bohatství.“
Chudáci vs. yacht klub
Co se týká Salé, zapomeňte na medinu, nemají tam nic a nic, kromě fejků a čínského zboží, chcete-li ale nahlídnout skutečnou chudobu, běžte se kouknout a připravte si drobné, chudáků je tu dost. Tentýž obrázek vás nemine ani na místní pláži, která je přívětivá svým mírným přístupem k vodě, ale nechcete-li dostat míčem do hlavy od všudypřítomné čutající mládeže, být okradeni nebo observováni jako vzácný hmyz, vydejte se raději na kávu do místní Mariny, neboli yacht klubu. Najdete tu příjemné kavárny s výhledem na věž Hassan, nový most s tramvajemi, Salé, Rabat i řeku Bouregreg. Káva i pomerančový fresh jsou vynikající, také tradiční marocký chleba v bílé a celozrnné variantě se skutečným máslem a olivovým dipem si můžete poručit, vřele doporučuji – záchody jsou čisté a obsluha úslužná, kavárna je navíc plná žen i mužů, čehož se jinde úplně běžně nedočkáte.
K tramvajím ještě jedna dobrá zmínka. Jsou čisté a klimatizované, most přes řeku, po kterém jezdí, však měl mít vedle tramvajových kolejí také tři autopruhy pro každý směr. Sami uvidíte, že jsou jen dva, a to velmi úzké. Ani sám král neuhlídal neukázněnost svých obyvatel a po zjištění, že nebyl dodržen plán, soptil a soptil. A tak se bude stavět most ještě jeden, aby se tam ta auta neumačkala.
Mezi Salé a Rabatem jezdí dvě tramvajové linky, po Salé se pak lze pohybovat žlutými a po Rabatu modrými taxíky. V tomto taxíku smějí jet pouze 3 lidé, počítá se i malinké dítě. Na bázi autobusů pak fungují velká bílá taxi, do kterých však může s vámi nastoupit kdokoliv, taxi zastavuje na přesných stanovištích a nabírá až 6 lidí.
Hrnečky malované a hrnce štukované
Pokud vás přece jen láká Salé, nasedněte do žluťáska a nahlašte El Oulja (čti El Wouldža). Budete dovezeni do malebné vesničky plné keramických dílen a centra, které je k nákupu kvalitních suvenýrů jako stvořené, pozor ale, ceny jsou fixní. Se smlouváním je to vůbec věc zvláštní, není to úplně tak hra, kterou místní obchodníci zbožňují, jak to popisují Evropané. Jednou jsem to přepískla a vyhodili mě z krámu! Musela jsem se vrátit s prosíkem a původní cenou na rtu. Také nelze věřit tomu, že místní neznají cenu svého zboží, jelikož spousta z nich ho nakupuje a sama nevyrábí. Smlouvejte, pokud se vám zdá cena v přepočtu příliš vysoká, jinak nechte být! V El Oulje jsem pořídila krásné video z hrnčířské dílny Belmaati – děkuji tímto vydavatelství Indies, že jsem mohla použít nahrávku The Road to Damascus od Syriany.
Pro dnešek snad stačí, popisování už bylo dost, připravuji pro vás ještě reportáže o hammamu a zkrašlovacích procedurách, přímořské baště umělců - Essaouiře a také info o suvenýrech, které  si prostě z Maroka musíte přivézt.

AMV