Jak poznat dobré boty nejen na podzim a zimu?

O lepším životě: Adéla Jonášová

Recenze: Žítkovské bohyně / 14.11.2012

Nový román Kateřiny Tučkové vydaný v roce 2012 brněnským nakladatelstvím Host mi dokázal, že i v Česku se dá psát světová literatura.

Než jsem začala psát tuhle recenzi, přečetla jsem si recenze jiné a zarazilo mě, proč se v každé z nich odříkává děj, někdy až do částečného konce? Nechte si ho raději předčítat, jeho zkrácená verze vám akorát vezme moment překvapení. Také mě oslovila odpověď Kateřiny Tučkové v tom smyslu, že by po jejím románu měla zůstat v člověku jistá pachuť. Zůstala, a to dlouhá a přetrvávající. V neposlední řadě mě začaly skutečně zajímat Kopanice, jak jeden z recenzentů prorokuje.
Bohování, pálenka a všechny pachuti zapomenutého kraje
Místo popisu děje, byť krátkého, reaguji na prozatímní kritiky/recenze. Ano, vedle kopců Krkonoš, strání Šumavy, vinných sklípků jižní Moravy, jihočeských rybníků a Matičky Prahy, budete mít po přečtení románu Žítkovské bohyně doslova pocit, že Kopanice jsou dosud nepoznanou turistickou oblastí, kterou musíte vidět. Budete chtít stoupat do kopců, prohlédnout si kopanici, zjistit, jak daleko je Potočná od Žítkova, projít si kostel, hřbitov i přilehlé louky, jen abyste nasáli tu atmosféru jedinečného pokladu v Boha hluboce věřících léčitelek/bylinkářek, z nichž poslední zemřela docela nedávno.
K pachuti jen tolik. Zůstane ve vás železitá slanost krve, bezmoc nad „debilitou“ a zvráceností minulých režimů nebo i neovlivnitelná přímost koloběhu světa. Pocítíte tíhu prokletí, zavětříte byliny a lektvary a jistě to ve vás vzbudí také zvědavost. Možná po Žítkovských bohyních okusíte i hrdost, že nejsme jen malý národ, ale významná součást celoevropského přírodního vědění. Závěrem vás možná překvapí, některé okouzlí,  jistý, decentně podaný lesbický akord, tak přirozený a ovládání neschopný v rozervané situaci hlavní hrdinky, Dory Idesové.
A co se týká děje? …ten si přečtěte!
Je vskutku košatě vystavěný od Žítkové přes Uherské Hradiště až do Brna a Korměříže, sahá i na Slovensko a do Polska a prostřednictvím nacistické korespondence částečně i do Německa. Kniha Žítkovské bohyně je založena na pravdě z archivů a osobních svědectví, je to však čistá beletrie, protknutá hlášeními Stb a již zmíněnými dopisy. Jazyk této mladé autorky je nenáročný a ladný, neaspiruje na kreativitu, ale jde po příběhu, což je v tomto případě zcela pochopitelné a správné.
Chcete-li si tedy poslechnout kopaničářské nářečí; vrátit se v naší lehce rudé době zpět k nechutným machinacím Stb; proniknout do myšlenek místního hrdého, drsného a velmi podnapilého etnika; objevit ne příliš známou stránku protektorátu, která dokazuje, že i Hitler měl své nejistoty; nebo prostě jen povlávat větrem a bez dechu číst, pořiďte si tuto knihu. Je česká, avšak velmi světová, je zábavná, ovšem ani trochu humorná, je pravdivá a dá vám proniknout až do nejhlubší historie našich myslí.
Vskutku oceňuji podrobné pátrání autorky a sveřepé sledování stopy, která umožnila její knize být nejen dobrou beletrií, ale i vhledem do našich duší a podstat. Na druhou stranu mi není jasné, jak tak mladá spisovatelka může napsat něco tak starého, dávnověkého a dle uvedených pramenů i přesného, musela to být hrozná fuška.
… anebo poslechněte
Nechcete-li se do této téměř pětisetstránkové bichle pustit jen tak, pusťte si ji do sluchátek. Audioteka.cz ji ve spolupráci s Terezou Bebarovou a Miroslavem Táborským (hlasem pseudodokumentární části) připravila i pro vaše uši. Tento počin samotná autorka hodnotí kladně, já jej však doporučuji jen pro ty líné a nečtoucí, pro zaryté nepřátele papírových knih z hlediska ekologie nebo pak pro velké fanoušky. Osobně bych si totiž její hlasové provedení představovala poněkud temnější – slyším starý ženský hlas, který je cítit moudrostí a pálenkou, Tereza Bebarová, ač dokonalá v deklamaci, je, dle mého názoru, přece jen pro tento kousek historie trochu mladá. Ukázku si můžete poslechnout a audioknihu o 30 Kč levněji než knihu pořídit na následujícím odkazu.

AMV