Evropa

Afrika

Amerika

Asie

Antarktida

Austrálie

Začalo to na Kostarice / 27.11.2012

9. 11. v chomutovském Café Atrium uvedla Michaela Kindlová slavnostní vernisáží svou první výstavu fotek "Zvířecí dobrodružství z Kostariky". Maje s sebou čerstvé miminko byla výbornou hostitelkou a nechyběla ani potřebná kapka zábavy v podobě krátké prezentace fotek s briskním komentářem jejího tchána, Milana Kindla.

Fotky krásné, prostě zvířátka, která jsou vám v Kostarice doslova na dosah. Dle slov hlavního prezentujícího však autorka byla často živočichům tak blízko, že si spolucestující, místo povalování se a koupání, v jednom kuse otírali svá stresem zpocená čela plážovými ručníky. Není divu, když břehy místních vod jsou zarostlé jakýmisi jedovatými kořeny.
Kolumbův žert a kvakoši
Chcete-li se zamilovat do Kostariky, přečtěte si páně Kindlovu poslední knihu Síť. Vedle zapeklité a vskutku napínavé zápletky (málem se o mě v závěru pokusil infarkt) vás čekají neskutečné popisy místních půvabů přírody. Kostarika je dle jeho slov „místem, kam Kryštof Kolumbus, původem Ital z Janova, připlul na své španělské lodi do Ameriky. Zde přistál a zde si také obratem zažertoval, když zcela ironicky toto místo pojmenoval španělsky, Costa Rica neboli bohaté pobřeží. Vyjma kousavé havěti zde slavný Kryštof totiž nenašel vůbec nic. Na Kostarice nenajdete ani velkolepé historické památky ani kdovíjaké tajemno. Je velká asi jako Čechy bez Moravy, ale žije tam třikrát více ptačích druhů, než v Severní Americe, a přibližně stejně tolik plazů. Leguáni osídlili tuto netknutou oblast podobně jako holubi Staroměstské náměstí.“ Fotky, které významný právník a milovník přírody v jednom, komentoval, zachycovaly kvakoše, nejvyšší středoamerickou sopku, její vychladlý popel, ledňáčky, papoušky Ara, favoritky, mývaly, přírodní park Manuel Antonio (prý jedno z nejkrásnějších míst Kostariky vůbec) a v neposlední řadě kešu oříšek. V tomto a ještě veselejším duchu se nesl celý večer, doplněný vynikajícími chuťovkami a pláčem malých dětí nás všech. Jsme totiž ve věku, kdy už jsme poměrně dětní.
Čí je to oko?
Oči za objektivem, který Kostariku tak malebně zachycoval, patřili Míše Kindlové (Formanové). Pochází z Chomutova a k fotce ji přivedla právě návštěva Kostariky v roce 2006. Byla jí tak uchvácena, že to všechno chtěla mít zdokumentované, a tak absolvovala celoroční kurz digitální fotky u Ondřeje Neffa. Abyste si ale nemysleli, že to dělá, protože nemá co na práci. Do toho všeho focení je profesí právnička, loni se zároveň vdala a složila advokátské zkoušky a jako kešu oříšek na svém nosiči nebo chcete-li, jako třešinka na dortu, porodila v září líbeznou holčičku.
Kdy a kde
Srdci i oku milou výstavu si můžete prohlédnout v Café Atrium v chomutovské městské knihovně po celý prosinec, ochutnávku najdete v galerii pod článkem. Obsluhovat vás navíc budou mentálně postižení, které zařízení laskavě zaměstnává. Za tento bohulibý projekt může sdružení Masopust, které se vedle pořádání lokálních jazzových akcí pokusilo touto cestou dostat právě mentálně postižené k reálným pracovním příležitostem – povedlo se.

text: AMV, foto z výstavy: Nikola Formanová, AMV,  foto Kostarika: JUDr. Michaela Kindlová