Evropa

Afrika

Amerika

Asie

Antarktida

Austrálie

Rumunský Fagaraš: Maturita vysokohorské turistiky Vol 1 / 25.4.2013


Když jsme s kamarády v nejkrutějších nočních mrazech loňské zimy klepali kosu v jedné lesácké chatičce v Krušných horách, zahřála nás myšlenka a plánování dalšího výletu. Naše výletnická skupina (dvě ženy, dva muži) si nepotrpí na materiální komfort, ale upřednostňujeme kombinaci zážitků z čisté krásy přírody, jejího fyzického prožitku (při zdolávání toho, co nám postaví do cesty) a nízkých nákladů. Volba tentokrát padla na Karpaty a my se začali těšit z myšlenky přechodu centrálního rumunského pohoří Fagaraš.

Proč Rumunsko? Není to daleko, prý to není drahé a přesto, že se pohybujeme stále na území kultivované Evropy, příroda si tu zachovává svojí divokou lidmi „nekultivovanou“ tvář. Proč Fagaraš? Jedna z nejznámějších tras po tomto karpatském pohoří centrální Transylvánie je v mnohých průvodcích označována jako maturita vysokohorské turistiky a tak bylo na čase splnit si i tuto zkoušku trekové dospělosti. Před rokem jsme se tedy zahřáli s kapkou svařáku při radostné diskusi nad cílem naší letní dovolené, výbavou krosny, ale opravdové horko nás zaplavilo až při samotném přestupu přes nejednu rumunskou horu.
Cesta
Fagaraš je častým cílem českých turistů. To je bohužel vidět i na svačinových stopách v okolí exponovanějších tábořišť ve formě obalů od sušenek Opavia, paštik Hamé a jiných turistických prasáren, které nám nedělají zrovna dobrou reklamu. Pokud se chcete vyhnout největšímu náporu krajanů mířícím stejným směrem, doporučuji zvolit jiný termín než začátek července, kdy pár svátečních dní volna promění cestu vlakem i rumunskou krajinu v pochod česko-rumunského přátelství. Nám tahle skutečnost proměnila cestu v celkem příjemnou degustaci různých druhů vín a slivovice, z různých koutů Moravy – s každou zastávkou vlaku nastoupil jiný vzorek a tak bylo o program cesty postaráno. Pokud vyrážíte z Prahy, počítejte s přibližně jedním dnem stráveným ve vlaku, na nádražích nebo několikahodinovým poflakováním se při čekání na spoj, který vás dopraví na úpatí Fagaraše. My jsme zvolili cestu vlakem Praha – Břeclav – Budapešť – poté noční přeskok do lůžkového vlaku, který nás vysadil v rumunském městečku Blai. Odtud jsme pokrčovali do Sibiu (což je větší město v centrálním Rumunsku, kde můžete nakoupit zásoby potravin a posilnit se dobrým jídlem i pitím, které si od té doby na nějaký čas ponesete už jen na zádech). A poslední  třičtvrtě hodinová cesta místní lokálkou vedla ze Sibiu do Turnu Rosu. Tady na nás konečně dýchlo Rumunsko. Chudá vesnice plná potulujících se znuděných psů, kde nás míjí nahaté cikánské dítě prohánějící koně s proutkem v ruce. Rozhodně romantika, když to člověk vidí a míjí, ale nemusí to žít.

text: Jana Nuslauerová, Foto: Luděk Machalíček, Jaromír Šeps