Evropa

Afrika

Amerika

Asie

Antarktida

Austrálie

Rumunský Fagaraš: Maturita vysokohorské turistiky Vol 2 / 30.4.2013

Za vesničkou Turnu Rosu už obouváme pohorky, opíráme se o trekové hole a výlet může začít. Obavy s „transylvánské magistrály“ v podobě skupinek společně funících do stejného kopce, jak známe z Krkonoš, naštěstí nejsou naplněny, protože většina našich vlakových spolucestovatelů volila jiné trasy nebo jiný směr při zdolávání Fagaraše.
 

Ačkoliv všeobecně bylo pohoří zaplaveno Čechy, rozptýlili jsme se na různé svahy, různé cesty a tak jsme se v následujícím týdnu setkávali jen na křižovatkách cest případně v tábořištích, kde se můžete nebo nemusíte družit. Velkou výhodou rumunského toulání jsou minimální omezení pohybu a stanování ve volné přírodě, kdy je zakázáno snad jen rozdělávat oheň (což na hřebeni není ani prakticky možné: žádné stromy - žádný oheň), a tak jsme povětšinou využívali luxusu separé stanoviště. Nezastupitelným společníkem nám byli po celou dobu průvodce a mapa, s jejichž pomocí jsme každý den volili vhodnou délku trasy a místo pro přespání vázáné především na zdroj vody. Otázka kde a kolik nabrat vody, aby nám zásoby vystačily, ale aby nás zároveň zbytečně netížily, byla asi největší logistický oříšek, který jsme na treku řešili. Nutno dodat, že vždy úspěšně! Většina tamních tras je zajištěna i plechovými přístřešky k přespání s kapacitou od 8 do 20 míst (tzv. refugia), které se mohou stát ideálním útočištěm především za horšího počasí. My jsme možnosti nerozdělávat stan a ukrýt se před hrozícím deštěm využili celkem dvakrát, ale zbylých šest nocí v plenéru bylo nesrovnatelně příjemnějším zážitkem, kdy v noci slyšíte jen vítr opírající se do střechy stanu a do ouška vám chrápou maximálně stanoví spolunocležníci.

Cibule na guláš

Na druhou stranu máme i veselý zážitek ze setkání s jednou českou skupinkou právě v refugiu, který pramení z objevu, co všechno si můžete přibalit do krosny. Když jsme se stali svědky vybalování se jedné skupinky povětšinou studentů cestující s najatým průvodcem, pomalu začal vznikat seznam nejnepotřebnějších a nejzbytečnějších věcí na trek. Celému žebříčku vévodila kedlubna a cibule! Já jsem sice velký příznivce zeleniny, čerstvé a poctivé stravy, ale táhnout zbytečná kila na zádech jenom proto, že základem každého guláše (který je na pondělním jídelníčku) je jak víme cibule…? Při plánování naší cesty byla emailová korespondence týkající se právě zásob jídla a plánovaného jídelníčku rozhodně nejrozsáhlejší. Energie vložená do stravovacího plánu se nám ovšem vyplatila. Rozhodně je výhodou sdílet jídlo i potřeby k vaření ve dvojicích. Ešus, vařič i potraviny se tak rozloží na dvoje záda a i kontrola nad ujídáním je dvojitá. Počítejte tedy s tím, že se i z nepartnerských dvojic stanou díky rituálům příprav jídla i jeho konzumace partneři v rolích „máma – táta“. S mým kamarádem jsme z této role popravdě ani po skončení treku moc neuměli vystoupit. Pro inspiraci nabízím i pár typů na suroviny, které se nám osvědčily.

Sušené potraviny váží málo

Kromě čaje a kávy jsme ocenili zpestření v podobě horké čokolády v pytlíku a koření na masalu (indický černý čaj se skořicí, kardamomem atd. v naší podobě se sušeným mlékem). Snídaňové menu obsahovalo denně ovesné vločky s horkou vodou vytuněné slunečnicovými/dýňovými/sezamovými semínky, kustovnicí a sušeným sojovým mlékem. Přes den jsme dopoledne i odpoledne pravidelně stavěli na svačinku (oříšky/müsli tyčinky) a oběd jsme většinou řešili formou chleba a sýr nebo pomazánka. Zato večeře – posvátný čas! Jestli jsem na něco pyšná, tak jsou to pokrmy, které se nám podařilo ve skautských podmínkách v Rumunsku stvořit. Namátkou to byl například kuskus s tandori kořením a sušenou zeleninou, špenátové nudle s parmezánem a smaženou cibulkou, rýžové nudle s olivovým olejem, čerstvým špenátem (z místních kopřiv) a česnekem… Z vlastních zkušeností tedy doporučuji přibalit nejlépe vlastnoručně sušenou zeleninu – mrkev, petržel, celer, česnek (lze i zakoupit), velké zázraky uděláte i s kořením, ochucenou solí, olivovým olejem, sušeným sýrem a předsmaženou cibulkou. Pak si vystačíte už jen se základem v podobě kuskusu, rýžových, špenátových nebo i jiných těstovin a úplně se tak můžete vyhnout předpřipraveným jídlům z pytlíku a potravinám plných konzervantů, stabilizátorů a jiných nesmyslů.
Pokud byste v Rumunsku chtěli ochutnati něco z jejich tradiční kuchyně, pak doporučuji Mamaliga (polenta s brynzou), Papanaši (smažené koblížky zalité ovocnou omáčkou nebo marmeládou se smetanou), Gogoši (smažené kapsy na slano plněné brynzou nebo na sladko plněné marmeládou nebo čokoládou). Po treku nám pak byl velkou odměnou Ursus (rumunské pivo, v překladu medvěd). Milovníci vína si také přijdou na své. Doporučuji červená vína především z jižní Transylvánie, které tu jsou k dostání za velmi dobrou cenu.

Text: Jana Nuslauerová, Foto: Luděk Machalíček a Jaromír Šeps