Zdravá vs. obyčejná jednorázovka

V čem tkví onen rozdíl? Ve zdraví pro vaše dítě!

O lepším životě: Adéla Jonášová

Recenze: Rok v Bullerbynu / 9.6.2014

Na zchlazení v těchto horkých dnech jsem si vybrala knížku, která zachycuje jeden rok německého novináře švédského původu ve Stockholmu. Gunnar Herrmann očekává rodinu a je vyslán jako zpravodaj Süddeutsche Zeitung do skandinávských zemí, jeho přítelkyně se ho rozhodně po narození dcerky následovat.
 

Hned na začátku a v podstatě už na obalu knihy se dozvíte, že lidé si Švédsko představují dvěma způsoby, buď jako temnou zimní zemi plnou alkoholiků a sebevrahů anebo dětský ráj dětí z Bullerbynu s červenými domečky a panenskou přírodou. Ačkoliv já sama obvykle předsudky netrpím, Švédsko jsem měla zařazené ve skupině první, protože díky ilustracím Heleny Zmatlíkové jsem si děti z Bullerbynu představovala spíš v českém prostředí než v tom švédském. Až nedávný seriál ve Studiu kamarád můj pohled navždy změnil. Ovšem směrem ke Švédsku mě samozřejmě, jako spoustu dalších, napadala pouze IKEA, zima a černočerná tma – respektive jsem nikdy nepochopila, jak třeba strýc mého manžela původem z Afriky v této zemi přežije a ještě se mu tam daří.

Ale zpět k novince nakladatelství Motto – našla jsem ji v nějakém časopise jako tip a už od dob, co jsem přečetla komplet cestovatelského Čapka, cestopisy tohoto typu prostě miluju. Odpočívám u toho, nepátrám po ději, nepřeskakuju odstavce, abych se dostala dál – stačí mi přečíst si každý večer pár stránek, představovat si vůni vzduchu, atmosféru i jednotlivé obrazy a pak v klidu usínám, aniž bych byla posedlá tématem „kdo je vrah“. Mé očekávání do puntíku splnil i Gunnar Herrmann, ačkoliv jeho styl není příliš zábavný - je takový německy chladný - aneb jeho stesk není veliký, nechuť z některých míst příliš objektivně neemoční, jako novinář se vlastně i celkem málo rozčiluje nad vzniklými nepříjemnými situacemi, ale švédskou duši zřejmě vystihl dobře, protože ve mně zažehl oheň tuto zemi objevit.

Ve Švédsku se jezdí i po dálnicích pomalu, v létě se tu velkolepě slaví Svatojánská noc, léto je bez veder, ale vřelé a světelně asi uchvacující; zima je dlouhá a ve městě spíš nepříjemná, než, jak jsem si myslela, totálně příšerná. A jako velký holce už mi tma v zimě vlastně ani nevadí, těším se na svou hybernaci, takže bych ji možná dala i bydlíc ve Švédsku.
Ovšem kniha popisuje i zajímavější aspekty tohoto státu, například zcela lagom (tedy středního, průměrného, obyčejného a rybařícího) krále a jeho rodinu, osvětlí vám původ obchodního domu IKEA (to byla pro mě velmi lákavá nabídka), podíváte se do hloubky švédské byrokracie a až za únosnou hranici švédské sociální demokracie. Co znamenají byty pro všechny, jak nesnadné je ve Stockholmu začít bydlet, jak těžké je zakoupit alkohol a někde popít, co znamená, že všechny děti mají nárok na školku nebo jak se kupuje dům prostřednictvím SMS. A další body všeho, co vám dobrý, prosperující stát může nabídnout za to, že platíte neuvěřitelně vysoké daně a v každém bodě svého života, i hnedle po narození, máte za zadkem finančák. Já se těším, že v nějakém přijatelném ročním období Švédsko navštívíme, užijeme si prohibice, Baltu i rodiště Astrid Lindgrenové, kterou já prostě miluju – btw. i její neveselý život vám tato příjemná „knížka na dovolenou“ osvětlí – po jejím přečtení se asi nebudete chtít stát švédskými občany, ale jistě pro vás bude život v naší zemi hnedle veselejší a nápad na krátkou dovolenou ve Švédsku v poklidu a tichu se stane součástí vašeho wishlistu.

text: AMV