Zdravá vs. obyčejná jednorázovka

V čem tkví onen rozdíl? Ve zdraví pro vaše dítě!

O lepším životě: Adéla Jonášová

Recenze: Film Rudolfa Havlíka, Zejtra napořád / 16.7.2014

Tenhle bezmála dvouhodinový kousek české kinematografie zůstane v mé hlavě jistě nejen zítra, ale už napořád. Sleduji fanouškovskou skupinu už bezmála dva roky na facebooku, viděla jsem mezi prvními trailer, hltala novinky ze zákulisí, dokonce jsem se na vzniku tohoto díla jistou dobu velmi toužila podílet. Celou dobu jsem měla pocit, že tohle bude brutální nářez plný krve po česku s hezkou vášnivou zrzkou v pozadí a sympatickým hlavním hrdinou - prostě i když jsem filmu fandila, k plnění snu jednoho bloggera jsem byla superskeptická. Přesto jsem doufala, že Pavel Batěk, kterého sleduji už pár let, bude díky tomuhle dílku objeven, a to byla asi moje největší naděje! Velmi jsem se mýlila ve všem, kromě toho posledního!

Nebudu otlapkávat děj ani kritizovat to, co je tak snadné shodit. Předně třeba říct, že Václav Tlapák zajistil skvělou kameru, nabídl pohled na svět, který se mi naposledy naskytl v Samotářích, je velmi český, přesto nenutí děj a oko diváka do jednoho uzavřeného místa a tím je i velmi kosmopolitní. Oproti Samotářům, má tohle dílo navíc mnohem lepší barevný spád a v každém střihu z hlediska kamery i emoci.

V případě hudby k filmu jsem byla opět před shlédnutím hodně skeptická, ale dobrý, všechno sedlo, všechny dílky se spojily, nemám jedinou výhradu.
Naprosto nadšená jsem byla z výkonů Tomáše Turka, Michala Kavalčíka a především pak Filipa Blažka. Jsou to jen epizodní roličky a ta Blažkova je nakonec ta největší, ale všechny jejich momenty jsou přirozené a zábavné - tady jsem měla pocit, že režisér je muž na svém místě, který dovolil hercům, aby byli dobří. Možná i blogová forma psaní, kterou pravděpodobně režisér Havlík využil i při psaní scénáře, je něco, co jde hercům mnohem lépe do pusy, než ty strojené dialogy, kterých jsou plné české televize.
Nevím, jak to Havlík udělal, ale po pohádce Nesmrtelná teta, kde mě okouzlil svými loknami, jsem od Filipa Blažka viděla jen pár zamračených pohledů a pár naivně vyslovených vět. V Zejtra napořád naopak naprosto exceloval, byl vtipný, v každém momentu pravdivý a hrozně mě bavil - poprvé od dob právě té pohádky mi nechyběly jeho zlaté lokny a hltala jsem jeho samotného. Z těch malých epizodních rolí musím ještě zmínit "pilujícího homosexuála" v provedení Petra Baťka, okouzlující majstrštyk - vím, jak obvykle hraje, a tady byl báječnej, řekla bych, že opět také režisérovou zásluhou.

Nedokážu ten film zhodnotit normálním způsobem, protože způsob vyprávění je velmi rozkouskovaný, je to naplánovaná skládačka, která ve vás vzbouzí dílčí emoce, krátké smíchy, ale celkově nepůsobí tak kompaktně jako klasický film. Nemyslím ovšem, že je to špatně, protože dějovou linku, kterou očekáváte, sledujete a předvídáte, už jsme viděli milionkrát, právě zkušenost bloggera a cestovatele dala asi Havlíkovi tu moc, nabídnout divákovi stovky vjemů které se v každém jednom z nich spojí v originální emoci. Největší devizou tohoto filmu je to, že má co říct, i když využívá zcela popové a komerční postupy a impulzy - to je to úžasné spojení, o kterém už Karel Čapek věděl, že funguje.

Jediné, co mě trochu rušilo, byla snaha jakéhosi filozofického sdělení, které se proplétalo celým filmem a snažilo se propojovat vyprávění hlavního hrdiny. Mělo pravděpodobně jakoby spojit jednotlivé epizodky, což se, zdá se mi, ne úplně zdařilo. Ovšem já jsem si z tohoto příjemného večera odnesla spoustu úsměvných momentů, sympatický pocit z výkonů hlavních hrdinů a nadmíru uspokojivý pocit z epizodních počinů například i Jiřího Lábuse, kterého obvykle moc nemusím. Podívala jsem se za krásou Hong kongu, Brna i Ostravy, užila si zelenou letní cestu do Prachatic, pokochala se vášnivým slovenským půvabem Vicy Kerekes a nechala se pohladit civilností a plyšovostí Pavla  Baťka, který se ale jednoznačně neumí přirozeně rozčílit, to by měl ještě dopilovat:), anebo ne? Možná mladé fanynky ocení tuhle veskrze pozitivní vycházející hvězdu, kterou podle Terezy (Vicy Kerekes) stojí za to milovat i přesto, že je stále v nějakém průseru a sama si z něj pomoci neumí.

text: AMV, foto: archiv filmu a fb filmu