Jak poznat dobré boty nejen na podzim a zimu?

Zdravá vs. obyčejná jednorázovka

V čem tkví onen rozdíl? Ve zdraví pro vaše dítě!

Dvě Verunky o pěstování, farmářských trzích a módě / 11.9.2014

Nejsme eko. Nejsme bio. Nezajímají nás certifikáty, neskandujeme s transparenty u Temelína a neusilujeme o jeho zavření (navíc si myslím, že je víc eko než ostatní zdroje… pozn. Veronika). Přesto nám není lhostejné, jak žijeme a jak působíme nejen na sebe, ale i na vše ostatní. Co tedy jsme?

 

NA FARMÁŘSKÉM TRHU S VERUNKAMI

Veru, co všechno nakupuješ na trzích? A proč?
Podle nálady… Mám je prostě ráda a záleží, jak zrovna vyjde čas: od toho se odvíjí jak nákup, tak výběr trhu – nejradši mám Jiřák, ale někdy skočím jen na Háje, protože to mám blízko. A pak záleží na sezóně. Teď ještě moc ovoce/zeleniny pochopitelně není, takže se to scvrkne na bylinky, které po zimě doplňuji (ať už proto, že to byly letničky nebo se mi je povedlo – jako letošní zimu usušit… naštěstí to většina přežila), nějaké to pečivo od malovýrobců, mléko… takové ty normální věci. Líbí se mi, že jsou tam živí lidi. A se spoustou z nich se dá popovídat o tom, co prodávají (miluju zahradníky). Když má výrobce vztah k tomu, co dělá, bude to dělat lépe a rozhodně šetrněji. (pokud to není úplný debil, co myslí krátkodobě, že… )
Já se přiznám, že na trh chodím především kvůli atmosféře, prostě mě baví ten ruch, ti lidé, to prostředí. Ale moc ráda tam nakupuju zeleninu a ovoce. S tím ze supermarketů se nedá srovnat. A taky bylinky! Jelikož jsem špatný pěstitel, ani na to nemám moc podmínky a domů na zahrádku daleko, takže z tohohle pohledu trhy vítám. Pečivo nebo šunku či ryby tam zatím nekupuju, to je pořád mimo můj finanční rozpočet. Ale i tak se mi líbí myšlenka, že svými nákupy místního zboží podporuji naše pěstitele, chovatele. Nakonec, proč kupovat něco, co se k nám vozí tisíce kilometrů, pokud stejnou alternativu máme k dispozici i tady doma?

VERUNKY NA TÉMA SLOW FASHION

Hele, víš co je to slow fashion? Na to jsem narazila nedávno na Zootu. Vlastně jde o to, že se móda recykluje.  Jakože nekupuješ desítky nových hadříků každý měsíc z módních řetězců, ale spíš vyzobáváš jednotlivé kousky třeba ze sekáčů, protože takové jsou evidentně dost vytrvalé na to, aby se daly nosit víc než jednu sezónu a navíc pořád chic. Já v podstatě slow fashion provozuju už hodně dlouho, jen jsem nevěděla, že se tomu tak říká :) Je to svým způsobem hobby. Trošku adrenalinku, co tentokrát v tom sekáči najdu za poklady…
V životě jsem o tom neslyšela. Ale to je tím, že já prostě do sekáčů nechodím a ani nic podobného nevyhledávám, takže mě pak míjí i takovéhle pojmy…. Prostě tam nikdy nic nenajdu. Nesnáším prohrabávání se oblečením, kde nic nevidím. Ty haldy. Věšáky. A tak. Radši jdu po běžných obchodech pro věci, které nejsou „módní“ – černá trika. Jednobarevné svetry. Cardigany. Oblečení, které můžu nosit každou sezónu. A vymýšlím k tomu jen doplňky (které často nakupuju velmi ne EKO způsobem na internetu z Číny… ale co se tam dnes nevyrábí, že… Taky ale některé věci sama tvořím, to abych tady nebyla úplně za černou ovci)
No ale třeba ÝBRKÝBL, na kterém jsme spolu minulý víkend byly, byl fajn, ne? Nakonec jsem se tam rozjela víc, než jsem chtěla, ale tak zase nech tam 6 úžasných kousků dohromady za osm stoveček, to se nedá… :) Tak jen doufám, že podobných akcí bude přibývat a to nejen v Praze, která je na ně extrémně bohatá (vzpomenu třeba Jarmark OnaDnes, Dyzajn Márket nebo již neprobíhající CODE:MODE, tam jsem taky chodila ráda). Líbí se mi to, že oblečení, které je Vještě vysoce nositelné, zachovalé a v podstatě nemá chybičky, nemusí být vyhozeno jen proto, že původního majitele už jen nebaví. Může tak udělat radost někomu jinému – já si tak dělám radost hodně často :)
Mně se strašně líbily ty prostory. Prostě správná fabrika, palety, cihly… to mám ráda. Oblečení jsem očima prolétla, popadla jednu sukni a pak jsem si blbla s interaktivní expozicí. Ta mě bavila. Ale nevydržela bych se v tom přehrabávat jako ty:) Kde jsem naopak vydržela déle, to byl koutek pro kutilky – byla tam ta paní, co umí šít a nabízí možnost upravit si oblečení. Prostě „udělej si sám“. A to se mi líbí tak nějak ve všem - v šití, vaření…

VERUNKY V UDRŽITELNÉ KUCHYNI A NA BALKONĚ

Někdy je to zbytečná piplačka a vyplatí se koupit hotovou věc, někdy zase ne. Třeba to makový mlíko, jak jsme zkoušely:) Práce spousta, věřím, že to má spoustu vápníku, pít se to dalo, ale pro mě poměr práce:výkon nevhodný prostě. A stejně jsem ráda, že jsem to prubla:)
Jo, makové mléko je trošičku úlet :) Mák miluju, ale v té tekuté formě mě až tak nebaví, a nejen kvůli zdlouhavému procesu výroby. Na druhou stranu, pro některé lidi je celkem nepostradatelné – jo, už jsem zase u těch veganů. A někdo si ho bude doma vyrábět jednoduše proto, že se mu příčí myšlenka těch stovek zvířat trpících v úzkých kójích bez možnosti výběhu na zelenou trávu, kde by se nakrmila přirozeným způsobem, což se samozřejmě odrazí na chuti produktů, které z těch zvířat získáváme: mléko, maso, pokud to vztáhnu dál, tak i vajíčka od slepiček z podestýlky a tak dále. Uznávám, takhle radikální nejsem a asi nebudu, i když mléko z farmy je chuťově úplně jinde a ráda si ho občas dopřeju. To je ostatně to samé, co ty kupuješ na těch trzích, že? Ale pro některé lidi je to rozhodující faktor při nákupu potravin, tak jim to neberme :). Mně třeba baví vyrábět si doma vlastní ovesné celozrnné sušenky – jsou mnohem lepší než kterékoli kupované, je jich víc za méně a nadto vím, co do nich dávám. Žádná chemie – to se taky počítá. ;-)
Jo, tak mlíko je poslední dobou docela kontroverzí téma – pomalu se bojím o něm s lidmi mluvit:). Někteří tvrdí jen jak je hrozně špatné, škodlivé, jiní ho pijou a je jim jedno jaké, pak jsou tady ti, kteří ho rádi, ale chtějí, aby zvířata žila důstojně… No já jdu hlavně po chuti, nebudu tvrdit, že ne – nicméně si myslím, že chuť masa i mlíka prostě je ovlivněná tím, jak zvíře žije/žilo (u masa by to bylo jinak ještě morbidnější, kdyby tam nebyl ten minulý čas, že…). Proto se mi i líbí v Praze a okolí to rozvážení z farmy Němců – Mléko z Farmy. Je čerstvé, je dobré a pořád je to rodinné, lidi k tomu mají vztah… a to je důležité. A tyhle malé projekty (rozrůstá se to hezky, ale v porovnání z řetězci…) ukazují, že se jde stravovat trošku jinak, přemýšlet o tom co do sebe cpeme, z jakých zdrojů… A že to nemusí být nutně děsně drahé a nestihnutelné. Jen to chce více plánovat. Ale jako vše - je to o prioritách.
S tím pěstováním mám opačný problém – jsem asi jediná ženská, která musí jezdit do Baumaxu, když chlap není doma – protože jsem schopná táhnout šílená množství zahradnických potřeb, takže si pak klepe na čelo… Jako u oblečení už si zvykl, ale tohle, uznávám, je trošku ve větší míře, no… Celý balkon je pro mě místo k pěstování jídla – někdy s většími, někdy s menšími úspěchy. Mám tam pažitku, petržel, majoránku, mátu, šalvěj, stáleplodící jahody, balkonová rajčata Aztec a Bajaja (loni byla super, po zmrzlých půjdou ven i letos, zatím jsou zasetá uvnitř), bazalku, teď zkouším i různé saláty, rukolu, lesní jahody a koriandr a tymián… to jsou všechno věci, které není třeba přes vegetační období vozit z druhé půlky zeměkoule. Na to mi stačí balkon.

text a foto: www.udvouverunek.cz