blabla
baner_podzim-01.jpg

Zima: Jak se přirozeně stravovat a jak BÝT / 3.2.2016

Zima je chladná, tmavá, pomalá a bez energie. Musíme se pořád do něčeho balit, aby nám bylo dost teplo, nechce se nám chodit ven, nechce se nám vstávat a v podstatě se nám moc nechce do ničeho. Raději sáhneme po knížce, koukneme na film, víc času si necháváme pro sebe, zdržujeme se doma, víc spíme, jen občas si dny nebo spíše večery zkrátíme nějakou tou sešlostí, oslavou nebo párty.

Podle přívlastků, s nimiž čeština zimu tradičně spojuje, jako dlouhá, krutá, třeskutá, měli lidé odedávna pocit, že zima je náročné období, na něž je nezbytné se předem připravit, a že s sebou nese mnohá nebezpečí, před nimiž je dobré se umět ochránit. Možná i proto se k zimnímu období váže tolik zvyků spojených s jídlem a velké množství obřadních obyčejů a oslav.
V pohledu na zimu se shodují tradice z různých částí světa a různých filosofických směrů - včetně moderní medicíny s její péčí o dobrou imunitu. Východní učení zimu považuje za nejjinovější období, v němž je energie stažená dovnitř, a které přeje regeneraci, přemýšlení, studiu a plánování. Naše tendence zůstávat doma a nepouštět se do nových věcí je tedy zcela na místě a knížka i film nám mohou být výbornou inspirací.
Zima se pojí s elementem vody, která symbolizuje hloubku a emoce, z životních fází člověka odpovídá stáří s jeho klidem a moudrostí. Patří k ní barvy v odstínech modré až po černou. Modrá je přiřazována inteligenci, duchovnu, uklidňuje a tiší bolest. Černou si nejčastěji spojujeme se smrtí, smutkem, ale i mocí a sexualitou. Možná proto je oblíbená ve světě módy a společenských událostí.

Co na to naše orgány?

Na zimu nejsilněji reagují orány, které v organismu s vodou hospodaří, tedy ledviny a močový měchýř. Ledviny mají vliv na kvalitu kostí, reprodukční orgány a zajišťují dostatek vitality. Močový měchýř slouží k eliminaci nepotřebných látek z těla. Zimní chlad proniká do organismu přes nohy, oblast a reflexní zóny ledvin, a přesně tato místa je třeba si chránit. Vzpomeňte si na babičky ve vlňácích nebo venkovany se šátkem na krku, vestou a nohama zavinutýma do „onucí“ až ke kolenům.   
Ochrana je vůbec základní heslo ledvin. Na psychické úrovni se tato potřeba může zvrtnout až v ustrašenost, neklid a neschopnost si odpočinout, ve vyvážené poloze ovšem dává chytrost, odvahu a rozhodnost. Ledviny potřebují i určité napětí, ovšem vyhovuje jim intimita a blízkost, třeba v podobě vyprávění příběhů a předávání zkušeností dalším pokolením za dlouhých zimních večerů.
O svou imunitu (schopnost ochrany) se nejlépe postaráme kvalitní výživou s dostatkem zahřívajících potravin.  V přírodě se vše koncentruje do kořenů a semen, podobná energetická tendence se v našem organismu projevuje stažením tkání a snahou o doplnění živin všude tam, kde jsme se těžkou prací a náročným životním stylem během uplynulých období příliš vyčerpali.  Zimní sklon víc odpočívat a posedět si u dobrého jídla jen odráží dění v přírodě i v nás. 

Co je v zimě dobrého?

K ideálním zimním jídlům patří dlouho vařené polévky a dlouho dušené pokrmy.  Proč zdůrazňujeme dlouhé vaření a dušení? Protože v zimě více než jindy platí zásada, že jídlo musí být snadno stravitelné a dlouhou přípravou se také do pokrmu uvolní více minerálů a dalších látek, které pro nás jinak nejsou snadno dostupné. V zimě si dopřejeme více živočišných potravin, které nám dodají dostatek živin, aby si náš organismus měl z čeho tvořit potřebnou imunitu.
Ze zeleniny dáváme přednost zelenině kořenové, makrobiotická tradice krom druhů běžných i u nás, přísahá například na lopuchový kořen, který je skvělý na ledviny, detoxikaci i kůži, významný ochranný orgán. Další důležitou skupinou zelenin vhodných pro zimní období jsou všechny druhy zelí a kapusty, tedy zelené tuhé listy, které jsou mnohdy odolné i proti mrazu - viz kadeřávek. 
Syrové zelenině se v zimě vyhýbáme, nahradíme ji kvašenými zeleninovými saláty, kyselá chuť totiž stahuje a vyživuje šlachy, svaly a klouby. Nedostižnou pochoutkou v tomto směru zůstává obyčejné české kysané zelí, které obsahuje mnohonásobně více pro imunitu důležitých enzymů a vitamínu C, než jakékoli jižní ovoce citróny a papriky nevyjímaje. I když taková čalamáda s barevnými paprikami potěší krom chuťových buněk a střevní flóry (tvůrkyně naší imunity) také naše oči. 
Další důležitou součástí zimní stravy jsou luštěniny. O těch platí mimochodem totéž co o zelí - levné, trvanlivé, snadno se pěstují a připravit se dají na tisíc a jeden způsob. Podle doktríny signatur dáváme přednost těm, co mají tmavou barvu a tvar ledvin, tedy spíše fazolím. Máte-li problémy s jejich stravitelností, naučte se je správně připravovat - přes noc namáčet, vařit v nové vodě nejprve klokotem nepřikryté a potom dostatečně dlouho, obvykle několik hodin, s mořskou řasou kombu. 
Mořské řasy jsou mimochodem další z typicky zimních potravin - slané, tmavé, plné minerálů. Do zimní stravy také můžeme častěji zařadit různé luštěninové výrobky jako tofu, nejlépe lehce osmažené. Luštěniny jsou důležitým zdrojem živin zejména pro ty, kdo maso nejedí, nebo je nemusí až tak často. Podobně jako ryby. Vhodnost ryb na zimu dokládá i česká tradice kapra na vánoční tabuli, jakkoli novodobá. V zimě „je povoleno“ i častěji smažit, pozor ale na kvalitu surovin.

Například do salátu rozhodně nebudeme přidávat klasickou majonézu, dnes máme spoustu možností ji nahradit něčím vhodnějším. Mléčné výrobky jsou mimochodem potravinou, které bychom se měli v zimě vůbec vyhýbat. Zbytečně nás ochlazují, zahleňují, zvlhčují a negativně ovlivňují zdraví střev, naší imunitní základny. Podobně bychom se měli vyhnout také ovoci, zejména jižnímu. I když jde tato rada přímo proti názorům běžným dnes, z tradičního pohledu je snadno zdůvodnitelná. 
Jižní ovoce se k nám dováželo odedávna, ovšem především v sušené podobě. Ovoce se vůbec v zimě jedlo hlavně kompotované, obvykle se zahřívajícím kořením, nakládané (na Ukrajině třeba jablka v soli), pečené nebo sušené. Sušené sladké ovoce nahradí cukr, který patří k nejhorším jedům a drogám dnešní civilizace, vytahuje z kostí minerály a krom tvorby zánětů podrývá i imunitu.  
Sušeným ovocem si můžeme sladit zimní obilné kaše, které bychom měli denně snídat. Z obilovin se doporučuje hlavně pohanka, oves, ječmen, jáhly, rýže nejlépe kulatozrnná. Krom pomalu se uvolňující energie ve formě sacharidů nám dodávají také výživu ducha a projasňují mysl. Obojího je nám v zimních časech temna více než třeba. Do kaší a jako součást chutných svačinek nám jako zdroj tuků dobře poslouží i všechny semínka a oříšky, vždy předem namočené nebo nasucho opražené. 
Tuky jsou vůbec důležité, kvalitní za studena lisované rostlinné, ovšem také živočišné, pro minimalisty alespoň přepuštěné máslo.  V zimě si do jídel přidáváme i sušené houby, které vynikají zejména obsahem betaglukanů, jedné z látek nejnověji považovaných za základní stavební kámen naší imunity. Nejvíc jich má reishi nebo čaga, které samozřejmě do jídla přidávat nemůžeme, ale třeba taková hlíva za nimi až tak nezaostává. 
K elementu vody patří také sůl, nejlépe mořská, a pramenitá voda. Pití se nicméně v zimě nemá přehánět, abychom si ledviny nepřetěžovali. Vyhýbáme se slazeným nápojům i příliš mineralizovaným „přírodním“ minerálkám a všemu, co silněji ochlazuje jako například zelený čaj. V naší tradici pijeme v zimě bylinkové čaje, k typickým patří šípkový, mimochodem skvělý na imunitu. 

Místní tradice

Současný hlavní zimní svátek - Vánoce či alternativně oslava slunovratu - neznamenal dříve počátek zimy. Ta začínala již na přelomu října a listopadu, tedy v čase dnešních „Dušiček“, slunovrat vyznačoval její střed, a konec zimy se slavil na Hromnice. Všechny tři svátky se pojí s četnými tradičními jídly, pro začátek zimy jsou to například dýně a pečené husy nebo krůty, na konci zimy spíše pivo (mimochodem skvělá fermentovaná potravina), křen a uzené.
Období od listopadu do ledna představovalo pro naše předky magický čas stírání hranic mezi světy, kdy se mrtví setkávají s živými, lidé mohou vstoupit do podzemí a nahlédnout do budoucnosti, duchové někdy naopak přijdou do našeho světa, a i kdyby nám nechtěli přímo škodit, bude lepší se s nimi příliš nezaplést. Na ochranu před nimi, ovšem i uctění života, světla a přání šťastné budoucnosti, sloužila spousta tradic a rituálů, z nichž se nám v pozměněné podobě některé dochovaly dodnes. 
Patří k nim prostřená tabule s pokrmy se symbolickým významem, barevné pentle a cetky, dnes vánoční ozdoby, dárky a drobné obětiny, svíčky, ohně, byliny i magické rostliny. Univerzálně se používá například jmelí, znali ho staří Indové, keltští druidové, antika, američtí indiáni i naši slovanští předci, kteří jím odháněli nemoci i uřknutí, zloděje nebo požáry. Dodnes symbolizuje plodnost a štěstí - viz polibky pod jmelím, často citovaná tradice anglosaského světa. 
Základem zimní péče o život je nicméně dobře jíst, hlavně teplá jídla ze všech potravinových skupin, dobře se oblékat a chodit často ven, i kdyby jen na chvíli. Stýkejte se s přáteli a věnujte čas svým blízkým, hodně odpočívejte, déle spěte, přemýšlejte trošku o sobě i o světě, povídejte si, radujte se a slavte, jak jen to je možné. Klidně se líbejte pod jmelím. Chraňte se, ale nebojte se. Chřipky ani zlých duchů, protože po zimě přijde zase jaro, teplo, světlo a nový život zrozený ze sil nasbíraných v zimě. 

text: Eva Leňová (Akademie léčivé výživy)